Standardy RFID
Využívání technologie RFID se řídí přesně definovanými mezinárodními standardy, díky nimž jednotlivé prvky systému bezproblémově spolupracují a je zaručeno, že spolu budou komunikovat i zařízení od různých výrobců. Využití RFID v knihovně vychází především z normy ISO 15693 a dále normy ISO 18000-3, která definuje provozování systému RFID v kmitočtovém pásmu HF na frekvenci 13,56 MHz. Technologie RFID totiž používá několik frekvenčních pásem, přičemž každé je vhodné pro jinou oblast využití.
Srovnání je v následující tabulce:
| Frekvenční pásmo | Norma | Využití |
| Vysokofrekvenční (HF) 13.56 MHz | ISO 18000-3 | – knihovnictví – chytré karty (Smart Cards) – chytré etikety (Smart Labels) |
| Ultrafrekvenční (UHF) 869 až 960 MHz | ISO 18000-6 | – logistika (sledování palet ve skladech) – elektronické mýtné brány – parkovací karty – medicínské využití |
Technologie RFID
Základem všeho je soustava skládající se ze čtečky a transpondéru. Transpondér je umístěn na médium nebo objekt, čtečka vybavená anténou bývá stacionární či přenosná. Transpondér se skládá z čipu s pamětí, do které se zaznamenávají data a spirálovité antény. Jak ale může transpondér bezdrátově přenášet informace, když k němu není připojen žádný zdroj napájení? Anténa připojená ke čtečce generuje elektromagnetické pole. Pokud se v něm ocitne RFID etiketa s transpondérem, ve spirálové anténě se generuje proud, který nabije vestavěný kondenzátor a ten pak aktivuje čip. Je důležité vědět, že samotná etiketa nevytváří své vlastní pole ale jen mění (moduluje) pole vyvolané čtečkou. Ta tyto změny detekuje a převádí na digitální data.
Transpondér
Stěžejním prvkem systému RFID je při jeho využití v knihovnách etiketa – RFID tag (zvaná též chytrá nálepka). Pro jednotlivé typy médií byly vyvinuty speciální druhy etiket. Knižní etikety mají tvar ploché obdélníkové nálepky skládající se z plastové fólie, na které je umístěn čip se spirálovitou anténou a papírového překrytí s možností potisku. Obdobná etiketa může být nalepena i na video-kazety. Pro média CD nebo DVD, kde vzhledem k pokovenému povrchu média nejsou tak dobré podmínky pro snímání jako u knih, slouží několik typů nálepek od nejjednodušší prstencové až po velkoplošnou „kompletní“ etiketu s větší anténou pro dokonalejší zachycení signálu i ze vzdálenosti až 45 cm, což je výhodné zejména pro detekci v bezpečnostních bránách.
Čtečka
Čtečka tvoří na rozdíl od transpondéru aktivní součást systému RFID. Vysíláním elektromagnetických vln komunikuje s transpondérem a buď čte data do něj zaznamenaná nebo zapisuje data nová. V knihovnách se používá typ čtečky, který pracuje na standardní frekvenci 13,56 MHz v pásmu HF. Data, která jsou zapisována do paměti čipu, jsou přesně určena v tzv. datovém modelu. Ten jednoznačně určuje, jaké informace a v jakém formátu se budou do čipu ukládat. V našem případě se striktně držíme tzv. Dánského datového modelu. Jeho součástí je mimo jiné i tzv. AFI byte (definovaný normou ISO 18000-3), který obsahuje informaci o stavu média vypůjčeno / nevypůjčeno a tvoří tak jádro zabezpečovací funkce systému RFID. Data získaná čtečkou RFID jsou předána do počítače, kde s nimi již nakládá patřičný software. Programy mohou navíc získávat údaje z knihovního informačního systému a to za přispění standardizovaných komunikačních protokolů. Mezi ně patří především protokoly SIP2, NCIP, SLNP nebo Z39.50
